15.8.-22.8.2009 Beroun
Sobota 15.8.2009
Na týdenní pobyt na Berounsku jsme vyjeli v sobotu 15.8.2009 v 08.00 hod. z vlakového nádraží přes Brno, Svitavy, Českou Třebovou, Pardubice, Kolín a Prahu. V Praze jsme přestupovali na vlak na Beroun, kam jsme dorazili kolem půl druhé. Ubytováni jsme byli na dvou místech, v ubytovně Sport a hostelu U Tiby, protože týden před odjezdem nám bylo zrušeno ubytování.
Po ubytování jsme v 16.00 hod. vyrazili na prohlídku města. Městská památková zóna byla v Berouně vyhlášena 10. září 1992, rok po naší návštěvě byl Berounu udělen titul Historické město roku 2009. Husovo náměstí bylo po ničivé povodni v srpnu 2002 kompletně upraveno. Do horní části se po 85 letech vrátila historická kašna z roku 1729 s replikou sochy svatého Jana Nepomuckého. Pražská brána vznikla na přelomu 13. a 14. století, měla chránit město a zároveň sloužila jako pozorovatelna. V roce 2004 byla kompletně opravena. Plzeňská brána je nejstarší částí městského opevnění, po ničivém požáru v r. 1735 byla opravena, proto si nedochovala svoji původní podobu. Radnice tvoří dominantu Husova náměstí, do dnešní podoby byla přestavěna v roce 1903. Kostel sv. Jakuba vznikl asi ve 13. století, v 17. století byla přistavěna barokní zvonice, v roce 2000 dostal čtyři zvony, které dostaly jména po českých světcích - Václavovi, Ludmile, Anežce a Vojtěchovi. Pomník padlým v I. světové válce se sochou Záboje pochází z roku 1924, socha mistra Jana Husa je z roku 1908. V uličce, která vedla na náměstí jsme navštívili Muzeum Českého krasu - geopark Barrandien, kde bylo od každého něco - kameny a kusy hornin i mlátičky a zemědělské stroje. V 18.30 jsme se vrátili na ubytovnu. Ušli jsme asi 5 km.
Neděle 16.8.2009
Z Berouna jsme vyšli pěšky po červené "Cestou Vojty Náprstka", zakladatele KČT v Praze. Na začátku obce Svatý Jan pod Skalou jsme viděli hřbitovní kapli svatého Maxmiliána, gotickou stavbu, která se svojí velikostí podobala spíše kostelu. Protože opravovali schodiště, byla zavřená. Historie obce začíná asi koncem 9. století, kdy se podle legendy usadil pod skalní stěnou první český poustevník Ivan, kderý se vzdal světského života a žil zde 42 let. Bůh mu seslal laň, která ho živila mlékem. Svatý Jan Křtitel se Ivanovi zjevil a dal mu dřevěný křížek proti zlým duchům. Podle legendy se Ivan setkal s knížetem Bořivojem, který při lovu na medvěda omylem laň postřelil. Ta dovedla knížete až k jeskyni. Když poustevníka uviděl, bylo mu líto, že zabil jeho živitelku, proto ho pozval bydlet na nedaleký Tetín. On se však vrátil do své samoty. Před smrtí vyřídil knížeti poselství od svatého Jana Křtitelem, aby po Ivanově smrti na tomto místě postavil a vysvětil kostel ke cti Panny Marie a sv Kříže. Po Ivanově smrti nechal kníže Bořivoj postavit kapličku, která přišla do správy benediktinského kláštera ve Svatém Janu. V roce 1584 byly vyzvednuty po staletí pečlivě ukrývané ostatky sv. Ivana a tím začala tradice slavných svatojánských poutí. Podle svatojánského kostela dostala jméno i obec. Další budovy kláštera byly dokončeny v roce 1731. V roce 1785 byl klášter zrušen císařem Josefem II. V jeskyni je dnes krypta a vyvěrá tu léčivý pramen Ivanka.
Za kostelem vedla cesta prudce vzhůru na skálu s křížem. Asi 2 metry pod křížem byl těžko přístupný vchod do jeskyně, shora po laně, zdola snad po žebříku. Ze skály byl krásný výhled do okolí. Pokračovali jsme v cestě a přišli do Salvayových lomů, skanzenu a muzea v přírodě. Belgická firma Solvay se zabývala zpracováním vápence, který nejdříve kupovala. V roce 1918 zahájila těžbu v lomu na vápenec s velmi kvalitním vápencem asi 2 km od Svatého Jana pod Skalou. Těžba byla ukončena v roce 1956 a lom byl předán Správě silnic. V roce 1993 vzniklo občanské sdružení Společnost Barbora. Toto sdružení zde znovu buduje úzkorozchodnou dráhu, zprovozňuje staré lokomotivy a vozy a opravuje důlní objekty. Prohlédli jsme si muzeum těžby, projeli se vláčkem a udělali prohlídku podzemních štol. Je zde k vidění 139 metrů štoly, asi 150 vozů různých typů a 26 lokomotiv. Asi v půl druhé jsme vyrazili lesem kolem budovických vodopádů, kde pro velké sucho teklo málo vody a dostali se na mítinu se zrušenou hospodou. Občerstvili jsme se proto z vlastních zásob. Pro velké horko jsme podle původního plánu vynechali Velkou a Malou Ameriku a pokračovali na Karlštejn. Cestou na nádraží jsme navštívili restaurace, kterých bylo cestou několik i v různých cenových relacích. Po nabrání nových sil jsme se vrátili vlakem do Berouna. I po zkrácení trasy jsme ušli 19 km.
Pondělí 17.8.2009
Hlavním cílem pondělní trasy byly Koněpruské jeskyně. Ráno jsme vyšli z Berouna po modré kolem koní krásnou krajinou směrem na Tetín. Tetín je spojován s pověstmi o jedné z Krokových dcer - s Tetou. Údajně je spojován i s pobytem svaté Ludmily a jejího vnuka svatého Václava. Snacha Drahomíra si však najala vrahy a ti z 15. na 16. září 921 Ludmilu zavraždili. Tetín považován za kolébku české historie a bývá spojován s počátky české státnosti. Dominantou obce je kostel svaté Ludmily, ve spodní části oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být svatá Ludmila usmrcena. Významnou stavbou je i zámeček. Další zastávkou byla Koda a její rybníček se studánkou a rozcestníkem. Po svačině jsme pokračovali po žluté do další vesnice Tobolky s místní kapličkou a na návsi s rybníkem s vodníkem. Tobolka je součástí obce Měňany. Pak už nás čekaly Koněpruské jeskyně.
Koněpruské jeskyně jsou moc krásné ale náročné. Tři patra s bohatou krápníkovou výzdobou a asi 500 schodů. Ne všichni jsme šli dovnitř. V jeskyních bylo nalezeno velké množství zvířecích kostí, ale i lidských. Prý byla v horním patří v 15. století penězokazecká dílna. V této chráněné krajinné oblasti Českého krasu stojí za zmínku i další zázraky přírody - Jelínkův most a Aksamitová brána . Aksamitová brána stojí na západním okraji vrchu Kotýz, je pozůstatkem bývalé jeskyně, která zanikla propadnutím stropu. Stát zůstala pouze její vstupní brána, která je největší svého druhu na území Českého krasu. O jeskyni se vyprávěla řada pověstí o pokladech, proto tu kdysi kopali ti, co doufali, že najdou bohatství. V této oblasti žije i vzácný pavouk stepník rudý, vzácný zástupce čeledi stepníkovitých. Červeně zbarvený je pouze sameček. Samička je hnědá a žije v noře a téměř vůbec ji neopouští. Nám se podařilo tohoto pavoučka i vyfotit. Příjemnou krajinou jsme se po naučné stezce Koukolova hora - Kotýz dostali až do Popovic s železniční zastávkou.
Úterý 18.8.2009
Po náročné pondělní trase měl být odpočinkový den, proto byla upravena trasa. Někteří nešli a odpočívali, jiní šli původní trasu (Nižbor - Stradonice s keltským opidem) a někteří šli k rozhledně Děd. K rozhledně vedlo velmi prudké stoupání kolem kaple Bolestné Panny Marie se studánkou, žádný odpočinkový okruh. Kaple byla postavena u studánky, kde se v roce 1723 stala řada zázraků, které byly připisovány léčivé vodě. V roce 1737 byl do kaple darován obraz Panny Marie Bolestné, podle kterého dostala kaplička svůj název. Obraz ještě dnes zdobí boční oltář v kostele svatého Jakuba. Dříve se ke kapličce konala často procesí, proto tu byla zřízena křížová cesta. Žili zde poustevníci, aby ji ochraňovali a udržovali. Císař Josef II. však v letech 1786 a 1787 svými dekrety kapli i poustevnu zrušil. Kaple byla později obnovena ale procesí se už nekonala a její věhlas pohasl.
Po náročném výstupu jsme se dostali na rozhlednu. Rozhledna Děd byla první rozhlednou postavenou KČT. Základní kámen byl položen 1. května 1893, za čtyři měsíce - 17. září byla otevřena. Je 12 metrů vysoká, kolem jsou však vzrostlé stromy, takže skoro žádný rozhled. Po svačině jsme šli s kopce po zeleném, červenou nám asi lesníci vykáceli. Přišli jsme tam, kam jsme nechtěli a znovu posvačili na poledním slunci u hospody, kde mají otevřeno v pátek, sobotu a v neděli a bylo teprve úterý. Pak jsme šli do Králova Dvora na vlakové nádraží, kde jsme čekali pouze my a jeden družný místní opilec. Na nádraží v Berouně jsme teprve poobědvali a šli si na ubytovnu odpočinout.
Den jsme zakončili vycházkou na Městskou horu s rozhlednou s krásným výhledem a s medvědáriem, kde žijí tři medvědi z večerníčku - Kuba, Matěj a Ondra, kteří se narodili 13.1.2000 v Českém Krumlově. Den jsme zakončili návštěvou v hostelu U Tiby. Celkem jsme za celý den ušli 18 km.
Středa 19.8.2009
Středeční trasu jsme šli obráceně proti původnímu plánu. Jeli jsme do Pustovět a pokračovali přes Nezabudice do Luhu pod Branovem. K pamětní síni spisovatele Oty Pavla (Smrt krásných srnců) jsme se však museli dostat na druhou stranu řeky. Přímo u památníku byl přívoz se zvonečkem. Po zazvonění se objevil převozník, který nás převezl. Přívoz vznikl už v polovině 17. století, protože byl jediným spojením s druhým břehem. Převozníky byly i dvě ženy - v letech 1977-1978 krásná Marie Vlková, od roku 2001 po tragické smrti Zdeňka Veselého Libuše Vosátková, která se v sučasnosti stará o provoz pamětní síně a přívozu. Pamětní síň začala rekonstruovat v roce 1986 parta nadšenců. V prosklených vitrínách jsme viděli fotografie rodiny Oty Pavla i fotografie z natáčení filmu Smrt krásných srnců, jeho knihy i koresponenci. Pod stropem visí stará pramice a rybářské vybavení. Po prohlídce pamětní síně nám příjemná paní Vosátková vysvětlila cestu přírodou okolo Berounky, abychom nemuseli po silnici. Cesta vedla přes kemp, kde jsme si dali malé občerstvení, protože bylo znovu velké vedro. Cesta nás přivedla pod hrad Křivoklát. Protože bylo dost hodin, nestihli jsme už prohlídku. Přesto jsme někteří vyšli alespoň na nádvoří, kde bylo možné si zkusit střílet z kuše.
Společně jsme se všichni sešli na nádraží a odjeli zpět do Berouna. Večer jsme ještě poseděli venku před hospodou u ubytovny, abychom tak zakončili den, kdy jsme v horku ušli 19 km.
Čtvrtek 20.8.2009
Opět změna trasy podle plánu. Jeli jsme vlakem z Berouna na Karlštejn, pak jsme šli lesem k Dubu sedmi bratří. Je to památný strom, pod kterým si prý dělilo kořist sedm bratrů loupežníků. Jeho stáří je odhadováno na 350 let, obvod kmene je 460 cm. Odtud jsme přišli do chráněné krajinné oblasti Malá a Velká Amerika. Jsou to opuštěné, ale nádherné lomy. Bílé stěny protkané červenavou hlínou vytvářejí hluboké kaňony s jezírky s modrou vodou. Filmoval se tu Limonádový Joe a Malá mořská víla. Lom Mexiko sloužil jako pracovní tábor pro politické vězně. Na jejich památku zde stojí pomník. K lomům Amerika se vztahuje pověst o fantomu podzemí nacistickém vojáku Hansi Hagenovi, který se neočekávaně zjevuje a občas v noci okrádá spící trampy o jídlo. V jednén ze štol visí traverza a gong. Kdo na ni třikrát zabouchá a zavolá Hagene - vezmi si mě, musí se do roka vrátit, jinak zemře. Odtud jsme se vrátili zpět k dubu a na Karlštejn. Tam jsme si dali oběd a hurá nahoru na hrad.
Hrad Karlštejn byl založen v r. 1348 českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, sbírek relikvií a říšských korunovačních klenotů. Hrad byl dokončen v r, 1365 vysvěcením Kaple svatého Kříže. Na počátku husitských válek byly z bezpečnostních důvodů na hrad převezeny korunovační klenoty. Hradní budovy jsou stupňovitě uspořádány. Po Předhradí následuje Studniční věž a Purkrabský palác, dále pětipodlažní Císařský palác a nad ním Mariánská věž. Na nejvyšším místě se tyčí 60 m vysoká Velká věž a mohutné opevnění. Nejzajímavější je soubor 129 deskových obrazů Mistra Theodorika v Kapli svatého Kříže, který je největší na světě a největší portrétní galerie českých panovníků u nás. Hrad proslavila Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně.
Kdo chtěl, mohl jít na prohlídku, kdo ne, zůstal jen na nádvoří a prohlédl si Studniční věž, Svatokateřinský zvon, zbrojnici a prodejnu dárkového zboží. Z vlakového nádraží v Berouně jsme se někteří zastavili v soukromém rodinném pivovaru Berounský medvěd. Celkem jsme ušli 13 km.
Pátek 21.8.2009
Čtyři turistky z naší výpravy jely na Křivoklát, protože jsme to ve středu nestihli. Ostatní jsme vyjeli z Berouna přes Zdice do Praskoles a odsud jsme vyšli na zříceninu Žebrák. Za dvacet korun jsme vyšli až nahoru, odkud byl krásný výhled po kraji. Hlavně na sousední Točník. Sešli jsme dolů do obce Praskolesy, abychom si dali něco k jídlu a pití, ale všechny hospody otevíraly až večer. Tady jsme se rozdělili. Někteří šli zpět na vlak do Zdic. Část šla na hrad Točník, který byl však zavřený, protože se tu zrovna točil film nebo pohádka. Dostali se alespoň na nádvoří, kde měl být medvěd Jarda, ale ten se asi před filmaři schoval. Pak pokračovali krásnou lesní pěšinkou i krásným lesem na asfaltku, po které šli opět za velkého vedra, protože se tento rok sluníčko zbláznilo, až do Zdic na nádraží. Tam jsme se všichni setkali a odjeli do Berouna. Cestou na ubytovnu jsme se stavili ještě v oblíbeném pivovaru a těšili se na večer. V 19.00 hod. jsme měli v hospodě u ubytovny zajištěné pečené koleno - jedno pro tři osoby. Byla to mňamka. Tento den jsme ušli v průměru 18 km.
Sobota 22.8.2009
Stávali jsme brzy a balili. V půl osmé jsme předali pokoje a odjíždíme. Někteří domů, někteří ještě do Příbrami a na Svatou Horu. Dost pršelo. V Příbrami jsme městskou dopravou vyjeli až ke kostelu na Svaté Hoře, který jsme si prohlédli. Kolem je plno stánků. Nakoupili jsme něco na památku a sešli po 340 krytých schodech přímo na náměstí. V restauraci Zlatý soudek jsme si dali oběd a odjedli směr Praha, kde jsme přestoupili a v 15.40 odjížděli do Vyškova. Tento den jsme ušli ještě 5 km.
Zhodnocení:
Této turistické akce, kterou vedla naše předsedkyně Jana Pavlíková, se zúčastnilo 21 osob, z toho 17 členů KČT a 4 nečleni. Byla to akce dost náročná jak po stránce organizační, protože jsme byli ubytováni na dvou místech, tak i po stránce počasí. Bylo totiž na turistiku velké teplo a to nás dost vyčerpávalo. Proto vedoucí měnila a krátila trasy a místo aby po vycházkách odpočívala, měla hlavu zabořenou v mapě a jízdních řádech a hledala místa a spoje. Celkem jsme našlapali v průměru 100 až 115 km. Poznali jsme další část naší republiky a odvezli si plno pěkných zážitků.