4.6.2011 Zájezd na Sněžku
Na výlet jsme vyrazili v 05.30, potože nás čekal náročný program - zámky v Častolovicích a Náchodě a turistika na Sněžce. První zastávka byla v Častolovicích.
Častolovice
Častolovice se nachází mezi Rychnovem nad Kněžnou a Kostelcem nad Orlicí. První zmínku o obci nalezneme v historických pramenech v roce 1342. Dominantou je barokní kostel Svatého Víta od hradeckého stavitele Františka Kerbera. V interiéru kostela je památná cínová křtitelnice s českým nápisem z roku 1571 a hrobka Oppersdorfů. Naše zastávka však patříla místnímu zámku.
Zámek v Častolovicích patří k nejkrásnějším renesančním zámkům u nás. Jeho dějiny sahají až do 13. století, kdy zde stála vodní tvrz. Rodina Oppersdorfů v letech 1588 – 1615 přestavěla tvrz na renesanční zámek. V roce 1694 koupili Častolovice Šternberkové. Zámek se stal jejich hlavním sídlem. V polovině 19. století byl založen anglický park. Nad vchodem do zámku byla vystavěna majestátní věž, která sloužila jako vodní nádrž. Východní křídlo zámku bylo rozšířeno o jedno poschodí. Po roce 1948 přešel zámek do majetku státu. Byla zde i internátní škola, v další části pak bylo muzeum pro veřejnost. Zámek velmi trpěl nevhodnými stavebními úpravami. V roce 1993 byl v restituci vrácen Dianě Phipps Sternbergové, která vdechla zdejším zámeckým komnatám život.
Při prohlídce jsme byli rozděleni do dvou skupin, abychom si lépe mohli prohlédnout stálou expozici zámku. Ta zahrnuje dvacet místností, které jsou zařízeny historickým nábytkem z doby renesance až po biedermeier. Kouzlo zámku je dotvořeno díky bytovým textiliím, množstvím osobních předmětů, fotografií a květin. V bývalé jídelně jsme viděli obrazy českých panovníků v životní velikosti. Nejkrásnější místností je rytířský sál o rozloze 300 m2 s původním kazetovým stropem. V kapli Božího těla je nádherný oltář tyrolského původu s renesančními reliéfy. Zámek hostil i prezidenty při setkání Višegradské čtyřky.
Při čekání na prohlídku a zbývající čas do odjezdu jsme obdivovali překrásné nádvoří s kašnou a cizokrajnými rostlinami a zaposlouchali se do zvuků jemné komorní hudby. Prohlédli jsme si i rozlehlý zámecký park a oboru s bílými daňky. Na místní zvěřinec však už nám nezbyl čas - snad někdy příště.
Náchod
Jméno Náchod se poprvé vyskytuje v písemných pramenech v roce 1254. Vzniklo jako označení místa, kterým se chodí nebo prochází. Hrad a pod ním pravděpodobně současně i město založil kolem poloviny 13. století Hron z rodu Načeraticů k ochraně území, kterým procházela stará obchodní zemská cesta spojující Prahu s Kladskem a Polskem. Hrad stál na strategicky důležitém místě, kde se zemská stezka zužovala do průsmyku zvaného Branka. Jím do města v dobách míru přinášeli rozkvět obchodníci a řemeslníci, v době války pak zkázu a bídu nepřátelští vojáci. K městu se vztahují díla Aloise Jiráska "Skaláci", "Na dvoře vévodském" a "U nás". Náchod je rodištěm českého spisovatele a exilového vydavatele Josefa Škvoreckého.
V centru města se nachází řada historických staveb - gotický kostel sv. Vavřince na Masarykově náměstí, stará barokní radnice, nová novorenesanční radnice a renesanční zámek s francouzskou zahradou. Z nedostatku času jsme zajeli přímo k zámku, kde na nás čekala prohlídka.
Průvodkyně nám za vrkání holubů sdělila i něco málo z historie: Během staletí se střídali majitelé hradu, nejznámější například král Jan Lucemburský a rod Smiřických ze Smiřic, který Náchod získal roku 1544. Středověké sídlo nevyhovovalo nárokům bohatého rodu Smiřických, proto byl hrad v letech 1566 - 1614 přestavěn na renesanční zámek. Statky Smiřických, pro oddanost králi Fridrichu Falckému, byly roku 1623 prodány Trčkům z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky spolu s jeho švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634 byly statky zabaveny a získal je darem generál Ottavio I. Piccolomini. Rod Piccolomini vlastnil panství do roku 1783, za jeho vlády dostal zámek svou dnešní podobu. Roku 1792 koupil panství Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský a po jeho smrti roku 1800 panství zdědila jeho nejstarší dcera Kateřina Bedřiška Vilemína, známá jako paní kněžna z románu Babička od Boženy Němcové. Roku 1842 panství zakoupil kníže Jiří Vilém Schaumburg-Lippe pro svého druhorozeného syna Viléma Karla Augusta. Tato německá knížata na Náchodě vládla až do konce II. světové války. Od roku 1945 je zámek majetkem státu. I když je pěkný, ve srovnání s Častolovicemi byl chudší.
Sněžka
Sněžka (1602 m) je nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice. Přes její vrchol prochází česko-polská státní hranice. Na severní polské straně spadají srázy do údolí Lomničky, na jižní české do Obřího dolu. Díky své výšce poskytuje panoramatický výhled do České republiky a Polska. Průměrná roční teplota se tu pohybuje kolem 0,2 ºC.
Na vrcholu hory bylo postaveno několik staveb - Polská bouda s meteorologickou stanicí, konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou, kamenný trigonometrický obelisk a 14 m vysoká rotundová kaple sv. Vavřince, která je nejstarším objektem na vrcholu Sněžky. Raritou je Česká poštovna, která je nejvýše položenou poštovnou v České republice. Můžete odtud poslat poštu s razítkem Poštovna na Sněžce.
Na vrchol Sněžky jsme vyjeli lanovkou, vedoucí z Pece pod Sněžkou přes mezistanici na Růžové hoře. I když někteří jeli lanovkou poprvé, nebylo třeba ji zastavovat. Cesta trvala necelé půlhodinky, během které jsme překonali převýšení více než 680 m. Ze Sněžky vedou značené turistické cesty například k Luční boudě, do Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou nebo do Horní Malé Úpy. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, jedna šla náročnější trasou Obřím dolem do Pece pod Sněžkou, druhá po vrstevnici na Pomezní boudy. My, co jsme si vybrali náročnější trasu, jsme byli po zásluze odměněni - čekalo na nás uzené koleno, které se nám podařilo zdolat stejně úspěšně jako Sněžku (důkaz ve fotogalerii). Po doplnění kalorií jsme dorazili do Pece, odkud v 19.00 hod. odjížděl autobus na Pomezní boudy, kde čekala druhá skupina. Domů jsme se vrátili kolem půlnoci.