16.5.2009 Zájezd na bájný Blaník

Benešov u Prahy

Zájezd na bájný Blaník jsme začali zastávkou v Benešově u Prahy, který leží mezi řekou Sázavou a bájnou horou Blaník. Vznikl kolem opevněného dvorce, založeného pravděpodobně Benediktem - Benešem. Pánové z Benešova zde sídlili až do r. 1318, kdy se přestěhovali na nedaleký hrad Konopiště a dvorec opustili. Osada Benešov vznikla asi v roce 1327, v roce 1420 město vyplenili husité, kteří vypálili i minoritský klášter, ze kterého zůstalo vysoké torzo presbytáře se dvěma hrotitými okny a zbytky opěrných pilířů připomínajících tehdejší velikost. V 18. století za vlády pánů z Vrby se Benešov stal centrem kultury a vzdělanosti. Od konce 19. století se stal majitelem zdejšího panství následník trůnu Ferdinand d´Este, který je spojen se zámkem Konopiště. Nejstarší dochovanou stavbou v Benešově je kostel svatého Mikuláše na Karlově z  2. poloviny 13. století s dochovanými gotickými portály, hlavní oltář a kazatelnu vyzdobil sochami Matyáš Bernard Braun. U kostela stojí zděná zvonice, na které je zavěšen cenný gotický zvon od mistra Rudgera. Pochází z r. 1322 a je jedním z nejstarších dochovaných zvonů v České republice. Na vrchu Karlově se dále dochovalo torzo Minoritského kostela Nanebevzetí Panny Marie z 13. století. Na náměstí je nová radnice, která obdržela v roce 1995 cenu Grand prix obce architektů. Za zmínku stojí i Benešovský pivovar Ferdinand. Na zdejším gymnáziu studovali spisovatelé Vladislav Vančura a v současnosti známý Michal Viewegh. V r. 1935 zde zemřel hudební skladatel Josef Suk, kterého připomíná pamětní deska na domě v Husově ulici. V areálu benešovského nádraží se dochoval Císařský salonek, který sloužil jako čekárna pro cestující ze zámku Konopiště, hlavně pro arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho rodinu.

Malý Blaník a Velký Blaník

Po krátké prohlídce města jsme ještě neunaveni pokračovali v cestě na parkoviště pod Velkým Blaníkem. Na Blaníku se nacházejí hned dva vrcholy. Na jednom, kterému se říká "Malý Blaník" (576 m), bychom mohli uvidět zbytky kaple svaté Máří Magdalény z roku 1735, kde se kdysi konaly tábory lidu. Dřevěná kaplička dávno spadla a soška svaté Máří Magdaleny, kterou v roce 1960 před vandaly zachránil louňovický děkan, stojí v místním kostele pod kazatelnou.

Velký Blaník dosahuje výšky 638 m. Z dálky jsme zahlédli rozhlednu a Rytířské skály. Roku 1895 byla na Velkém Blaníku stavitelem Limaxem vybudována 20metrů vysoká otevřená věž, na níž se mohlo vystoupat jen po žebříku. Dnešní podobu získala rozhledna v roce 1941, kdy Klub českých turistů postavil místo nekryté rozhledny 30 metrů vysokou dřevěnou věž tvaru husitské hlásky krytou šindelem. Nedaleko od Rytířských skal se táhnou valy keltského opevnění z 5. až 6. století před naším letopočtem. Původní hradiště na vrcholu Velkého Blaníku zabíralo pouze plochu zhruba 125 x 175 metrů.

Blaník je opředem legendou o Blaničtích rytířích pocházející z 15. století na základě události, kdy bylo  zázračným způsobem na jihovýchodním úpatí Blaníka, u vesnice Býkovice, poraženo nepřátelské vojsko. Pověst vypráví o vojsku, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že studánku přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.
Na Blaníku se však dělo něco i s časem. Asi v 19. století se zde ztratily dvě děti. Všichni je marně hledali, ale ony se o pár dnů později vrátily domů a tvrdily, že byly pryč jen krátce. Další příběh vypráví o dívce která byla pozvána jedním z „rytířů“ dovnitř hory poklidit. I když si myslela, že byla uvnitř jen krátce, domů se vrátila až po třech letech. Brzy poté umřela na záhadnou nemoc, způsobenou asi z ozáření. Při vylamování základního kamene pro Národní divadlo v roce 1868 došlo k pádu kameníka Václava Podbrdského z výšky 60 metrů. Po pádu však nikdo jeho tělo nenalezl, byl tedy prohlášen za mrtvého. Po 18 letech se znovu objevil a podal žalobu na svého kamenického mistra pro ušlou mzdu. Kameník uváděl, že se po pádu dostal do nitra Blaníku a o tom, že je pryč tolik let neměl tušení. Jako by se na této hoře a v jejím okolí prolínala dvě časová pásma.